Už vám brnkli u dveří agresivní dealeři?

30. listopadu 2008 v 18:34 | Jana Šimonová |  Společnost, gender, rasizmus
Už vám brnkli u dveří agresivní dealeři?

Aneb

buď koupíš, nebo ti fláknu jednu do ciferníku


Mně v poslední době agresivní dealeři nejen brnkli u dveří, ale i pořádně na nervy. Rčení, že chytrý z nebe nespadl, ale blbce jako by z nebe shazovali, platí pro dealery všeho možného dvojnásob, jen s malou obměnou - chytří a slušní nejsou na skladě, a tak se do světa vydávají podráždění, mnohdy nejen vlezlí, ale rovnou sprostí a neomalení podomní a pouliční prodejci s myšlením omezeným.

Na obranu zmíněných dealerů musím uznat, že i sousedi, kteří jim odemknou domovní dveře, jsou také notně omezení a s jistotou nesledují v TV ty případy, kdy šikovní agenti vyberou lidem i půlmilionové poklady doslova za jejich přítomnosti. Možná se však nedostává naivních obětavců, kteří by podezřelé existence pouštěli do domů, protože podezřelé existence si zvykají útočit i na ulici, a to opravdu dost nevybíravým způsobem.

Z poslední doby mám dvě příhody. Nějaká špatně česky mluvící žena mi zazvonila u bytových dveří, to znamená, že ji někdo vpustil přes vždy zavřené domovní dveře zvenčí bez kliky. S přehledem mě začala poučovat, že nemám dost dobře zabezpečené domovní dveře bezpečnými zámky. Skočila jsem jí do řeči s dotazem, co jí je vůbec po mých dveřích. Málem mi jednu vrazila. Řekla jsem si, že je to neuvěřitelné, jak se dnes dealeři chovají, vztekla jsem se a zase uklidnila. Jenže jenom na týden. Brzy jsem měla být poučena, že to neuvěřitelné začíná být běžnou realitou.

Možná ani týden neuplynul, kdy jsem se sousedkou plkaly na náměstí, kde bydlíme, zatímco u nohou nám posedával můj pes obranář a ležela její fena lovec. Přišel k nám česky špatně mluvící mužíček, tváře temné, pod temnou hřívou temný kukuč, v náručí s šesti balíčky povlečení. Povlečení jsme nechtěly ani jedna, tak jsme poděkovaly, odmítly a myslely si, že je to vyřízeno. Nebylo. Přiblížil se a zvýšil hlas. Sousedka mu na to s úsměvem a nonšalancí sobě vlastní odvětila, že má povlečení hodně a mohla by sama rozdávat. Mužíček řekl, že nechápe, co je to rozdávat, pokročil blíže, natáhl ruku s balíčkem a znovu nám strkal povlečení pod nos. Tak jsme se ještě chvíli dohadovali, že my nechceme koupit, i když on chce prodat, takže se nedohodneme a kšefty nebudou, že nemáme peníze a že už nechceme dále jednat a že možná přijde i policajt. Jenže mužíček se ještě přiblížil až k nám a tvářil se, že nás pronese výkladní skříní, před kterou jsme stáli - elové příčestí měkké kvůli mému psovi.

Můj pes obranář totiž iniciativně přebral aktivitu a spustil pořádný štěkot. Vodítko ho drželo, ale kdyby ne, tak asi bylo o dealera méně. Fena lovec se přidala ve stejné sekundě, protože trhá kalhoty, také na vodítku, o to divočeji a halasněji. Mužíček sice nejprve v prvním návalu paniky couvl, ale pak posbíral odvahu a vykročil k mému psovi obranáři, že mu jedu majzne tím balíkem povlečení. To si k našim čtyřnohým chlupatcům dovolil příliš. Jak ti dva na vodítkách nadávali, to si neumí nikdo představit. Mužíčka svorně zaplašili a odehnali za demarkační čáru, dokonce se pochvíli raději stáhl do blízkého obchodu. Tam pootravoval pár dalších lidí a pak konečně odtáhl z náměstí širokou třídou do dáli. Kolem nás ale prošel v uctivém oblouku. Celou dobu, kdy incident trval, jsem vyhlížela, jestli náhodou někde nekráčejí měštští policisté. Nekráčeli, dorazili až asi po půlhodině, ale to už dealer s povlečením a jeho komplic, kterého jsme zahlédly, že přispěchal parťákovi na pomoc, zmizeli někde za pátým rohem.

Bohužel jsem zatím na takové dealery krátcí i s celou městskou policií. A tak, zdá se, pro ty, co chodí po náměstí bez psa, platí "buď koupíš, nebo ti fláknu jednu do ciferníku", pro ty, co chodí se psem obranářem nebo lovcem, platí "držet pevně psa na pevném vodítku, jinak přijde účet za kalhoty a bolestné". Věřím, že mít u nohy křížence pitbulla a dogy nebo krajtu, k incidentu by ani nedošlo. Doufejme, že období dotěrných komárů, vos, ovádů a dealerů aspoň nepoběží v časovém souběhu a budou se přijatelně střídat.





Můj hrdinný pejsek Attila, co nechtěl koupit povlečení a na pana dealera se zlobil.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama