Zvyky, tradice a rituály v ohrožení

30. listopadu 2008 v 18:40 | Jana Šimonová |  Společnost, gender, rasizmus


Zvyky, tradice a rituály vnášejí do našeho života jistotu, řád a víru, že jdeme prošlápnutými cestičkami, které někam vedou, a že tedy s dost vysokou pravděpodobností dojdeme alespoň tam, kam došli naši předkové, příbuzní a známí. Především děti a zvířata se rádi drží zaběhnutých rituálů. To mi potvrdí snad každý trochu pozornější rodič nebo chovatel domácího mazlíčka.

V poslední době se stále více prosazují myšlenky boření zvyků, tradic a rituálů. To ale nemusí být tak jednoduché. Totiž cena za úspěch v boření může být účtována v míře psychické lability jedince-bořiče zvyků, tradic a rituálů. Kdo nevěří, ať sám zkusí. Vzpomenu alespoň některé zvyky, tradice a rituály, které jsou v ohrožení, aby případní adepti na bořiče rituálů věděli čím začít.

Mezi pěkné rituály patří pozdrav a podání ruky. Jenže ve městě, kde se člověk prodírá davy, se pozdrav už moc nenosí. Zato na horách se zdraví i zcela neznámí lidé. Podání ruky už se také někde nenosí. Hrozí přenesení infekční nemoci, kromě toho, se člověk od upatlané ruky může upatlat a co víc - podaná ruka na nás prozradí, jestli jsme typ "mouchy, snězte si mě", nebo třeba "převálcuji všechny". Mimo to může při podávání ruky vzniknout zmatečná situace při přehlédnutí věku či společenského postavení nebo ortézy na ruce osoby vyzvané k podání ruky.

Další povedený rituál je svatba s dalšími krajovými rituály. Ten, kdo má svatby rád, ví, o čem mluvím. Nicméně pořádání a organizování svatby je nákladné a zametání katastrof po svatbě ještě nákladnější. Katastrofa rozvod je vůbec nejděsnější a je sama rituálem, někdy dokonce rituálem za všechny peníze. Mazaní a ostřílení dobře vědí, že nebýt svatby, nebyl by ani rozvod.

Blíží se další balík plný zajímavých rituálů, který jsme si pojmenovali Vánoce. V onen čas vánoční však rituály štvaný člověk nakonec ani nemá čas na sebe a své blízké. V současné době ostatně největší díl energie vyplýtvá na rituály, které zavedli šikovní obchodníci a mejkři vánočních trhů. A pak ty nemocniční rituály, jako je příjem, protokol o tom, co nás v průběhu vánočního debužírování skolilo, a odchod uzdraveného nebo na vždy poraženého pacienta, …

Kromě Vánoc ještě vzpomenu pro větší společnost Velikonoce, dožínky, jízdy králů a pro menší společnost narozeniny. Narozeniny jsou pro věkové kategorie tak do deseti let parádička, mezi desátými a třicátými narozeninami je to vždy vítaná událost plná rituálů povětšinou jen a jen příjemných, ale později je to čím dále tím horší. Vyvstávají problémy, jak zatajit věk, který se slaví, jak se na druhý den probrat z kocoviny, jak nedat najevo, že rituální dárky jsou mimo mísu, jak to vůbec přežít v pohodě a dobré náladě, být milým hostitelem a přitom se ještě pobavit jakožto oslavenec.

Uvedla jsem pár rituálů, s nimiž i bez nichž jsme vystaveni stressu, s nimiž i bez nichž můžeme žít v pohodě nebo nepohodě, jak si zvolíme podle naší nátury.

Pro úplnost ale vzpomenu ještě pár rituálů, které nás doslova drží v pohodě a bez nichž bychom podle mého názoru neměli zkoušet žít.

Ukládání dítěte ke spánku,.ukládání sama sebe ke spánku, probouzení se s párovým partnerem (jakéhokoliv pohlaví) vedle sebe, společné návštěvy kulturních akcí, procházky městem, toulky po historických památkách, túry po horách, válení se u vody, jiné sportování, návštěvy společných známých, zahradní grilování nebo pečení, … Našlo by se jich asi ještě dost a dost. Tak tyhle zvyky a rituály si vytváříme, pěstujeme, kultivujeme, rušíme a zapomínáme sami během svého krátkého nebo dlouhého života. Jsou spíše pohlazením po duši než zdrojem nerváků a vzteku. I když ku příkladu ukládání rozdováděného haranta ke spaní může být pro rovnováhu psychického rozpoložení docela nářez. Bývají v každé rodině jiné, některé vůbec, a právě proto je napínavé až stresující do nové rodiny vstoupit, případně ze staré rodiny odejít v roli single.

Oklikou jsem dorazila zpět na začátek, tedy k otázce, kdo pase ony svůdné myšlenky boření zvyků, tradic a rituálů. Volnomyšlenkáři? Ti, co se zvyků, tradic a rituálů bojí? Ti, co se bojí, že o ně přijdou? Ti, co chtějí namísto nich podstrčit jiné zvyky, tradice a rituály? Každopádně zvyky, tradice a rituály jsou našim malým bohatstvím, které můžeme velkoryse zahodit, nebo také ne.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vláďa Vláďa | E-mail | 9. prosince 2008 v 21:24 | Reagovat

1* ! Hm, hm, hm.

Chtěl bych Vám udělat radost a něco moudrého dodat, ale nic mne nenapadá. Výborně žensky napsané.  Chlapi by to asi tak pěkně nesvedli.Tak alespoň jeden citát k zamyšlení:

Jonathan Swift:

Každý chce žít dlouho, ale nikdo nechce být starý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama