Dialogy mezi mužem a ženou

9. prosince 2008 v 14:47 | Jana Šimonová |  Společnost, gender, rasizmus





Ž:
Hele, vadí mi věčně zvednuté prkénko na WC. Nikdy ho nedáš dolů.
M:
O žádném zvednutém prkénku nic nevím. Vždycky, když přijdu na WC, je dole.


Ž:
Ty pořád mlčíš. Něco ti říkám a mlčíš. Vůbec si se mnou nepovídáš.
M:
Promiň. Nepochopil jsem , kdy skončil tvůj monolog a mohu mluvit zase já.


Ž:
Nikdy mě neposloucháš. Mluvím si tu asi sama pro sebe nebo co.
M:
Mluvíš mi do fotbalu, do zpráv, do kriminálky. Přitom dobře víš, že chlap zvládne v jednom okamžiku jedinou činnost. To jen vy ženy zvládáte pět činností najednou. Tak mi zadej další činnost, až skončím tu první.


Ž:
Jsi hypochondr. Třikrát kýchneš a děláš z toho vědu. Kvůli rýmě vyvádíš, jako bys umíral.
M:
Chtěl jsem ti udělat radost, že máš naději se mne zbavit navždy.


Ž.
Jsi slibotechna, slibuješ, slibuješ a skutek utek.
M:
No vidíš, nejprve chytím skutka, co utek, a pak můžu plnit sliby. O který slib ti vlastně jde?

Ž:
Jsi sklerotik non plus ultra. Nevíš, kam jsi dal klíče, nevíš, cos mi včera slíbil, nevíš, kdy máme výročí svatby, kdy mám narozeniny, kdy mají narozeniny naše děti, klidně zapomeneš koupit cestou z práce rohlíky a minulý týden jsi zapomněl vyzvednout dceru ze školky.
M:
Hmmm, neříkalas včera, že se dnes stavíš k vašim?


Ž:
Na nákupy abych chodila s kamarádkou. Nikdy mi nekoupíš žádný dárek, všechno si musím sehnat sama. Nikdy se mnou nezajdeš do obchodu vybrat něco, co se mi líbí, abys mi to koupil.
M:
To buď ráda. Já bych ti ty pitomosti, co kupuješ nikdy nekoupil. Stačí, že to platím, prosím tě, nechtěj po mně, abych ještě ze sebe dělal v obchodě idiota, že ty předražené šmejdy kupuji rád.


Ž:
Jsi děsně lakomý. Nejraději bys mi nekoupil nic, na večeři nejdeme, protože je to drahé, do kina nejdeme, protože to za půl roku bude v televizi, novou sedačku nechceš koupit, protože je to vyhazování peněz, když ta stará je pěkná a pohodlná.
M:
No vidíš, a ty si pleteš lakotu s logikou.

Ž:
Moji maminku nemáš rád. Už sem skoro nechce chodit.
M:
Mám ji rád, to by ses divila, čím dále je, tím ji mám radši.


Ž:
Ty, víš co? Já si beru věci a jdu k mamince.
M:
…..
Ž:
To se ani nezeptáš, kdy se vrátím?
M:
Promiň, ale já už těch špatných zpráv mám pro dnešek dost, další bych neunesl.




Není co dodat, snad jen to, že uvedené dialogy jsou smyšleny, jakož i místo, čas a aktéři jsou naprosto hypotetičtí, aneb nikdy nic nikdo podobného neviděl a neslyšel a nestalo se. Tak.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama